Stránka:Jesenská, Růžena - Úsměvy (1889).djvu/71

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Letí časy…

Letí časy, letí,
časy proměnlivé,
nevzpomenou v dálce
na mne oči sivé.

V dálce oči sivé
nevzpomenou více,
že si teskní po nich
ty mé zřítelnice.

Na co oči sivé,
na co vzpomínají,
když jim nebe zlatou
pozašeptá bájí?

Vzpomínaly jindy,
nevzpomenou asi,
jak má duše toužíc
na ně vzpomíná si.