Přeskočit na obsah

Stránka:Jesenská, Růžena - Úsměvy (1889).djvu/67

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Zdá se mi…

Zdá se mi, zdá, že do rokytí
teploučko zlata napadlo,
chtěla bych s tebou při tom býti,
srdce tvé aby uhádlo,
první kde mrknou v houštině očka
podlésky nebo fialky,
kde který pramen, než se nás dočká,
rozhodí první korálky,
kde která štěstím haluzka dýchá:
šli bychom kolem pomalu, — — z ticha.

Zdá se mi, zdá, že tenký hlásek
z daleka touží: „Pojďte sem,
do klína lech a sedmikrásek.
hledejte v lese, za lesem,