Tato stránka byla zkontrolována
Les to ví.
»Io amo.« |
Co mi duši rozjasnilo
pod smrčí a sosnoví,
čím to srdce moje bilo,
co jsem pěla tišinami
v slunečnu a pod hvězdami:
les to ví.
Když jsem sama v lesů houšti
octla se, kde mechový
koberec se strání spouští,
co mne k jeho vlnám táhlo,
co mi v duše struny sáhlo:
les to ví.
Proč to lesů žilobití
znělo mi jak perlový
pocel, a proč na rokytí
paprsky se se mnou smály,
když nás větve nehlídaly:
les to ví.
