Stránka:Jesenská, Růžena - Úsměvy (1889).djvu/33

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Jenom sen.

Květ mé růže opadal mi,
žádný nerozvil,
vedle křídla svěží palmy
holý stonek zbyl.

Ze všeho, co zelenavě
habr šumný skryl,
jako na té jeho hlavě,
sotva lístek zbyl.

Opuštěná větev teskní,
kdo tu všecko byl!
Jinovatko, jen se leskni:
větru smích jí zbyl.

Dlouho jsem tě neviděla,
ty mne — ještě dýl,
chvilku s tebou dlít jsem chtěla
jenom sen mi zbyl!