Stránka:Jesenská, Růžena - Úsměvy (1889).djvu/26

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Povídaly hory…

Povídaly hory,
že tě taky znají,
že ti v dálku sinou
pozdrav posílají.

Hory posílaly,
a já vzkazovala,
ale dálka se nám
neúprosně smála.

„Nejsi nekonečná,“
hory dálce řekly,
„byť se tvoje nitě —
ještě dále vlékly!“

„Ale předce dlouhá,“
šeptalo mé hoře,
„jako celé světy,
široširé moře!“