Tato stránka byla zkontrolována
V záři měsíční.
Do měsíční záře bílé,
v tichou nočních písní notu
zbloudila jsem beze cíle
ještě tišším, sladkým snem:
zdálo se mi, že jdem spolu
smrčin luzném při šepotu
úzkou cestou do údolu;
měsíc svítil nad lesem.
Já jsem tobě vyprávěla
o lese, cest kráse dumné,
až jsem v očích slzy měla. —
Měsíc svítil nad lesem
tiše, smavě; pohádka má,
že ty, milý, prodlíš u mne,
rozplynula, — byla sama
ještě tišším, sladkým snem.
