Stránka:Jean de La Fontaine, Bedřich Peška, Gustave Doré - Čtrnáctero bájek Lafontainových - 1873.djvu/62

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

 dřímal tiše a dělal,
 jakoby nejtvrděj spal.
 I psík usnul, a za chvíli
 ovce též se uložily.
 I těšil se pokrytec,
 jak dobře se daří věc.
 By se stádo nezbudilo,
 i to za dobré uznal,
 aby spícím zazpíval;
 než to se mu nezdařilo,
 neboť nemohl chuďas
 nápodobnit i pastýřův hlas.
 Jedva tlamu otevřel,
 strašným hlasem les zavzněl,
 tajemství se vyzradilo.
 Stádo hned se probudilo,
 pes pastýřův zaštěkal,
 pastýř také rychle vstal.
 Vlk hazukou obtížený
 a pastýřem napadený
 nemoha se v útěk brát,
 pastýři se musil vzdát.

 Padoušství je věc hanebná,
 potkává se vždy se zlou.
 Vlk měnívá sice srsť,
 ale nemění povahu svou.