Tato stránka byla zkontrolována
K tomu třeba mnoho fortele;
uhel živý, popel žhavý
spálí prsty všetečkovi.
I dí opičák šelmovsky
k svému druhu mourečkovi:
„Kousek udělej mistrovský,
buď, bratříčku, tak laskavý,
vytahej ty kaštany!
Kdybych toho doveď já,
byla by to pýcha má.
Tys přec chytrák hledaný!“
Jak se chtělo,
tak se dělo.
Mourek natáh’ pracičku
k planoucímu ohníčku,
chytře popel odhraboval,
pracku zpátky potahoval,
ale přece neustál,
v popeli se hrabal dál.
Neděsil ho žhoucí plamen,
tahá kaštan za kaštanem,
zatím lišák dal od kamen
chroupá kaštan za kaštanem.
Jak to kuchař zpozoroval,
na šibaly zahromoval:
„Jak jste šelmy přišly sem?
Hybaj! sic vás koštětem — —“
Oba hned se pryč klidili;
smál se opičák zavilý,
