Stránka:Jean de La Fontaine, Bedřich Peška, Gustave Doré - Čtrnáctero bájek Lafontainových - 1873.djvu/34

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

 „Snadno bude, praví k sobě,
 slepice z kuřátek vychovat,
 jen nesmějí míti hlad.
 Třeba liška v noční době
 několik jich potřela,
 nepotře jich docela;
 tolik zůstane jich přec,
 že si za ně koupím sele.
 S tím též bude lehká věc:
 trocha otrub od přítele,
 od mlynaře Podhorského,
 udělá, že bude vepřík z něho,
 vepřík jako cvalík,
 třeba bylo sele jako malí.
 Jak vepříka zpeněžím,
 uvidím, co učiním?
 Kdož by směl mi zapovídat,
 abych sobě nekoupila
 za to, co jsem vytržila,
 kravičku i s teletem?
 A těch budu pilně hlídat,
 povídám to před světem.
 Ó jak potom budu ráda
 pouštět denně je do stáda!“
 Radostí si povyskočí,
 džbánek s mlékem letí na zem,
 a rozbil se jedním rázem.
 Co teď vidí její oči?
 Džbánek s mlékem rozbit v trávě!