Stránka:Jaroslav Vrchlický - Sny o štěstí - 1876.djvu/7

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla ověřena


Autor nemá příčiny, proč by měl déle tajiti tuto malou sbírku veršů svých obecenstvu. Sám pohlíží na knihu svou jako na minulost. Ona více nepatří jemu, jest uzavřena jako perioda, v níž povstala.

Sbírka tato jest pouze slabým odleskem veliké knihy, jež nazývá se radost, láska, mladí. Básník směl jen na chvíli nahlédnouti v pootevřené listy její, a snad spíše proto, že vyzpíváme dříve bolest než blaho, že odříkaní trvá a láska mizí, zachytil tak málo jejích paprskův!

Verše tyto jsou toliko světlejší stránkou třetího oddílu knihy „Z hlubin“, a přece musí prositi básník, by nebyly posuzovány měřítkem jeho první sbírky.