Tato stránka byla ověřena
V soumraku.
Hučí řeka, rákos šumí,
ptáče v keři podřimuje,
jak stříbrný vínek noci
nad vodami luna pluje.
Mezi vlny, mezi keře
hází dlouhé, světlé stíny —
aj, z nich také jeden padnul
v mého srdce rozvaliny.
Padnul a tam našel písní
jako poupat z jara v keři,
že kdo nezná boly lásky,
nepochopí, neuvěří.
*
Temno, ticho — i ta řeka
stišila se v této chvíli,
z dálky zní jen šumot její,
jak pláč přátel u mohyly.
