Tato stránka byla ověřena
Skloň se…
Skloň se tak, by Tvého čela
dotekla se moje ústa,
abys v tichu uslyšela,
kterak nová píseň vzrůstá.
Roste Tvojím sladkým dechem,
milou vůní kolebána,
jako zvonek mezi mechem,
nad nímž rdí se růže planá.
Roste pod nebem Tvých zraků,
ve zatiší sladkých snění:
ó jen líbej bez rozpaků,
ať se brzy v poupě změní!
Roste na Tvé bílé hrudi,
zlatý pel v Tvé srdce střásá,
jako květ, jenž jaro budí
a nám jaro lásky hlásá.
