Tato stránka byla ověřena
Ty zdraháš se…
Ty zdraháš se — mám odejíti?
Ó dovol ještě na chvilku!
Hle, měsíc vzplál a právě svítí
na bílou Tvoji postýlku.
Proč leká Tebe jeho světlo,
že chvěješ se mu v zápětí?
Snad líčko Tvé by znovu zkvětlo,
kdyby nás uzřel v objetí!
Ty zdraháš se — a přec v té chvíli
nám lásky anděl nejbližší,
ve luny světlo závoj bílý
nad námi rozpjal ve výši!
Jen postůj! — jeho dech mým retem
ať strun Tvé duše dotkne se,
ať zahraje Tvých rájů květem
jak zvěst o jaru po lese!
