Přeskočit na obsah

Stránka:Jaroslav Vrchlický - Sny o štěstí - 1876.djvu/21

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla ověřena
Nediv se…

Nediv se, neptej se,
proč v jara kráse
srdce mé rozkvětlo
milostí zase;
vždyť z jara rozkvete
i hloh na skále,
nediv se, neptej se,
líbej jen dále!

Vždyť řeka neptá se,
když břehy líbá,
který květ nejdříve
v sen ukolíbá;
a ten hloh neptá se
v květu svém prostém,
zda motýl či ptáče
bude mu hostem.

Když se však přiblíží
ta doba štěstí,
každý list chvěje se
tajemnou zvěstí,