Tato stránka byla zkontrolována
A juž tvoje hlava světlá
na mou hruď se chýlí níž,
jako růže bílá zkvětlá,
duše na rtech k sobě blíž
jak dvě zářné kapky rosy . .
Pod jezem tam u rákosí —
pamatuješ?
Žel, ty chvíle v žití jednou
taký srdci strojí hod!
Jako lekníny se zvednou
z hloubi zamyšlených vod!
A zas klesnou do rákosí . .
Srdce věčnou ránu nosí —
pamatuješ?
