8
námi imperialismu – železné násilí a mlhavé nejasné fráse o slovanské vzájemnosti, které nás poutaly před vojnou, nahradíme jedině možnou zásadou o právu sebeurčení a úzkým demokratickým, srdečným přátelstvím.
Tím padnou ovšem naše staré představy o Rusku, padne ten ruský messianismus, jak si jej představovali nejen staří slavjanofilové s pravým zabarvením, ale též ruský messianismus Hercena, Bakunina i Dostojevského.
Každý slovanský kmen musí mít právo žít svým plným životem, cítí-li svoje uvědomění a má-li k tomu dosti životních sil.
Toto právo reklamují pro sebe v poslední době s neobyčejnou houževnatostí a neústupností naši bezprostřední slovanští sousedé, Ukrajinci. Tak chtě-nechtě musíme se za bývat ukrajinským problemem a s tím souvisícími poměry východoslovanskými a to tím více, protože jsme tu bezprostředně zainteresováni i otázkou uherské Rusi.
Před ukrajinským hnutím zavíral násilně oči i neoslavismus a dopouštěl se tím rozhodné chyby. Podpisuji do posledního písmena smělá slova univers. prof. J. Bidla z 20. června t. r., který jako starý český slavista. miluje Rusko stejně vřele jako ostatní Slovany: „My, Čechové, odedávna hlásáme a šíříme myšlénku národního sebeurčení a spravedlivosti i svornosti všech slovanských národů mezi sebou – a to nejen z důvodů utilitaristických, nýbrž z důvodu pravé humanity a pokroku, a nebáli jsme se je předkládati ani reakčním. vládám a nacionalistům ruským. Hájili jsme národní práva Poláků v Rusku a pokoušeli jsme se nejednou o smír Rusů s Poláky na zásadě národního sebeurčení a humanity. Že jsme byli předbojníky těchto myšlenek, to nám získávalo sympatie všech Slovanů i mnoha národů neslovanských, a imponovali jsme tím i velikoruským nacionalistům a zpátečníkům. To byl i základ hnutí novoslovanského, jehož však slabou stránkou bylo, že přední jeho představitelé zavírali oči před otázkou ukrajinskou a běloruskou, takže vypadalo navenek jako předbojník velikoruského imperalismu.
Jedině správné stanovisko jest podle mého mínění uznání existence a samostatnosti národa ukrajinského bez výhrad a se všemi praktickými toho důsledky, bez ohledu na další se utváření jeho poměru k Velikorusům. To je také nejspolehlivější cesta k řešení otázky obnovení říše ruské, která jen tehdy bude pro Slovany vůbec a pro nás zvláště znamenati mocného souseda a (chceme-li) ochránce, bude-li silná ve svém nitru: a silná ve svém nitru
