Stránka:Jan Krejčí - Příspěvky k poznání básnické činnosti Siegfrieda Kappera - 1911.djvu/11

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

I.

Kapperův poměr k poesii národní.

(Názor o podstatě a smyslu národní poesie.)

Co Siegfried Kapper vykonal v oboru poesie národní, podníceno bylo soudobým romantismem německým i českým, který tíhna k poznání a vystižení národní individuality vracel se k zapomenutému zdroji a úkrytu národního básnictví. Není třeba na tomto místě uváděti na pamět, co v té příčině podařilo se zjistiti novějšímu badání literárněhistorickému; stačí odkázati k příslušné literatuře.[1] Nutno však vyložiti, jakým způsobem snaha Kapperova mohla býti povzbuzena těmi badateli nebo básníky, jichž se sám, stručně jen a povšechně, dovolává, a tak doložiti a dovoditi to, co pouze naznačuje.

V prvním dílu svých Südslavische Wanderungen (str. 152 nn., 1851) Kapper výslovně sděluje, že Talvjin překlad srbských písní národních v něm vzbudil přání seznámiti se s řečí, dějinami a mravy hrdinného, zvláštního a nedoceněného národa, a že v tomto přání posílen byl hodnotou, jakou poesii srbské přikládal jeden z největších učenců německých, Grimm. V úvodě pak ke Gesänge der Serben IX. (1852) podotýká, že sám není prvý, který by do literatury německé uváděl neznámý posud směr poesie národní, nýbrž že tak učinil již Goethe a po něm Talvj, onen podivuhodným a bezpečným vycítěním jejího hluboce poetického živlu, tato svou rozsáhlou a hlubokou znalostí věcnou.

Slova ta jsou doznáním přímého vlivu, který na Kappera působil.[2] Lze arci míti za jisté, že vliv ten přidružil se k osobnímu sklonu jeho, že


  1. Murko: Deutsche Einflüsse auf die Anfänge der böhmischen Romantik (1906). — Jaroslav Vlček: Dějiny české literatury II. 2, hlava IV. nn. (1904). — Literatura česká století XIX. II., 661 nn. — Milan Čurčin: Das serbische Volkslied in der deutschen Literatur (1905), s pečlivým udáním literatury v dodatku str. 201 nn. — Oskar Donath v Archivu für slavische Philologie XXX. (1909), str. 555 nn.
  2. O Herderovi činí pouze zcela povšechnou zmínku v díle Christen und Türken. Ein Skizzenbuch von der Save bis zum Eisernen Thor (1854), II., 154. Tamtéž uveden abbé Alberto Fortis (1741 — 1803), učený přírodozpytec italský, který na svých cestách sledoval také poesii lidovou a z něhož čerpal Herder. Hlavní díla jeho jsou: Saggio d’Ossemazioni sopra l’isola di Cherso ed Osero (1771), a Viaggio in Dalmazia (1774). Obšírně o něm Čurčin l. c. 21 nn. 41 nn. Kapper o něm zvěděl asi teprve studiem kulturních dějin jihoslovanských.