Tato stránka byla zkontrolována
Jitřenka
Jitřenka bleskla na blankytě
a smavé Jitro, její dítě,
již libým dechem plní svět.
Probuzen jitrem, každý květ
korunku otevírá vonnou
a zírá mlhy lehkou clonou
ke slunci, nad obzor jež spěje –
a v nitru květ se slastí chvěje.
Jen Jitřenku, mé dětí zlaté,
v té knížce krásné tady máte.
Nechť její stránek smavý jas
předtuchou slasti plní vás,
jež hruď vám plně zanítí,
až v pozdějším snad žití čase,
v kouzelné, netušené kráse
vám slunce – Věda zasvítí.
