Tato stránka nebyla zkontrolována
Husar.
Juž klusá Husar, po vsi běží,
ten černý huňáč, věrný pes.
jenž dům a. statek věrně střeží,
on toulkou pobihal si kdes.
I Tam čeká Vašík podle domu,
ten drobný klouček buclatý,
je jako voják, věřte tomu,
hled přímý, kabát upjatý.
„Stůj, Husare,“ tak volá zvučně,
„rád bych tě k jízdě osedlal,
já. velím rázně, krátce, stručně,
ty abys vůli moji znal.“
A Husar tady. Váše. malý
juž vozí se mu po hřbetě,
a Toník větší, cesty znalý,
pomocen na tom výletě.
A jedou, jedou cvalem dále,
tam vrzla. u vrat závora.,
rekovně zpřímen Váša stále
s Husarem kluše do dvora.
