22.
Nech jsem dobrým! Milku, ja už déle
nechci tuto s tebou cestiti,
neb i mne by mohli zabiti
tito slepí Slávů nepřátelé;
Anebo snad, co by ještě vele
horší bylo, Bůh rač chrániti,
i mne násilně tu zněmčiti
mohou tito Vendů němčitelé.
Co já počnu s tebou samodruhý
proti celým městům, krajinam,
tys jen malý, střelče, třebas tuhý!
To jsou snové, on mi na to vrátí,
když pak by i škodit chtěli nám:
komu Sláva, tomu všickni Svatí.
23.
Co jsem věštil téměř skutek bylo,
Milek mne víc neměl za snáře,
ve Vurcíné městě rychtáře
oko zlostně na nás zaškoulilo;
I hned, kde most Muldy, obstoupilo
množství Švábů nás co špeháře,
jedno hejno „pouta, v žaláře
Vendy ty!“ a druhé „zabí!“ vylo:
Lkáme! V tom aj bohyně se z vody
s korouhví a slavskym zjevila
vojskem chránit nás tu od nehody;
Bylať to ta, co se v tuto řeku
před osmi sty lety hodila,
nechtíc Němců dívati se vzteku.
