Tato stránka byla zkontrolována
již neseš mi v klíně a na rtech,
můj světlooký ohni!
Pojď!
Na louce, kde pramen si zpívá,
kde závrati není,
opět naleznu děsem měst, hájů lahodou ztuhlý
svůj jazyk.
Ať třískají hromy! řve divoká zvěř! tím líp.
Ať umní řemeslníci na tržištích
tepají stříbrné pásy, cinkot náramků,
nechať rozšafní v kurii starci
váží zákony, smlouvají řády,
oddělují od zrna plevel, zlé od spravedlivých,
nechať knížata hýří, otroci slouží jim,
lupiči na plachetnicích
plují, kde by urvali zlata kus,
tím líp.
Smutná, dvakrát rozveselíš se,
hlubiny do výše popatříc,
z temnoty lidské duše
v jas hmoty!
Pojď!
Moje smysly se toulaly světem,
bohové nevzhlédli na ně,
bohů neuzřel jsem.
Živoucí!
Srdce na dlani, poslušná rozkvětu,
jdeš probudit boha v mém těle.
