Tato stránka byla zkontrolována
Smrt
Ještě před týdnem jsi tu stál,
pln náruživého dychtění žít,
žít, poznávat, kovati myšlenky světa ve vlastní výhni…
A dnes jsi mrtev. Zápach chloroformu
pokojem zavál…
A město, jehož ulice, knihovny, laboratoře
družně šuměly ti mozkem,
běží dál, běží dál,
přes tvou mrtvolu, přes náš smutek — — —
Ticho, strašnější pláče, triumf nicoty nad láskou —
víme, ó běda! Však přece. Pověz: Co se ti stalo?
Do očí živých už nepopatříme ti,
a ty, jež jsi upíral na mě, ty, plné kdys lesku,
ty oči tančící, ohmatávající pozorně věci,
nikdy, nikdy mi nepoví již
Proč.
