Tato stránka byla zkontrolována
Kristus na rozcestí
Jdou semo tamo. Každý jde někam.
V každém je nějaké úsilí.
A já tu visím. Já v hloží tu čekám
na ty, kdo ke mně se uchýlí.
Všude a všude jsou trápení velká.
Shrbeni, podryti, jdou kolem mne:
Dělník, obchodník, učitel, selka,
cizí si v bolesti vzájemné.
Přejdou, zajdou, nezastaví se.
Nepochopí člověk člověka.
Dávno už pokrm na jedné míse,
jednoho stolu jich nečeká.
Radosti, ani ty mi tu nepostojíš,
plachá, sobecká, prchavá?
Od kdy i ty se družnosti bojíš,
sama pro sebe šumící doubrava?
Lásko, alespoň ty, dítě boží,
pozdrž se pode mnou!
Neoděna projdeš mé hloží,
silna přitažlivostí tajemnou.
Zítra, dar tvůj, přemilé pacholátko,
pod planou jabloní
tu u nohou mých snad si pohraje krátko
a mateřídouškou mi zavoní.
