Tato stránka byla zkontrolována
Kámen
Kameny bílé, rudé, modravé
na písku spí. Ač tvrdé, líbí se mi.
Den pohasne a mráček uplave,
zůstane kámen, věrný rodné zemi.
Nic, nežli tvar. Nic, nežli tíha snad.
Nic, nežli pevná, trvanlivá hmota.
Nic, nežli schopnost, necítiti chlad
a ničeho si nepřát od života.
A snad se klamu. Snad i v kameni
podivná hnutí k životu se budí.
A snad i on je svět, kde v plameni
se rodí myšlenka jak v lidské hrudi.
