Stránka:Hora, Josef - Strom v květu (1920).djvu/15

oseté rukama práce i lsti v hrubém zbrázdění svém,
točí se rychleji a rychleji
v závratném kole,
tam dole,
přemáhá tíhu
papíru, uhlí a zlata
a v útočném zdvihu
lehčej a lehčeji
rozpíná ulic svých svaly
v zelený tančící jas,
jenž slunečné vlny své valí
v čtyrhrany domů a v nás.

Tu zřím,
jak zahrady kvetou, jak nebe se rozvírá nad městem tím,
jak hluchý třesk ulic, šum promenád
zesládl v hluboké koupeli
světel a barev a listí, jichž zářivý chlad
vtiská mu vlažnými pocely
zákon a řád.

A když se navracím, s písničkou jara, jež prolétá vlak,
ó, město mé, do tvého dusotu, v kmitavých ramen tvých spětí,
až do žil a kostí mi proniká pátravý zrak
tvé výhně, jež po řece letí,
rychlíku napříč a v srdce, jež mrštěno cítí
se na samo bojiště žití.

Sám částice příboje, kroužící s tisíci molekul
pod stropy pasáží, krámů a kanceláří,
jsem spolu také střed jevů, jež syrový vzmach města vzdul,

slyším, jak táhnou mi sluchem, zřím, jak mi pod čelem září,