Tato stránka byla zkontrolována
a chtěl je dát, svět řekl by: Co počneme si s nimi?
Vždyť rovnováha světa si to žádá,
by jeden stál, protože druhý padá,
a kdyby nebylo tvých rukou a tvé nevzdělanosti,
snad neměly by princezny svých jemných radostí
a kdybys nebyl hrubý, vkusu neznalý,
prázdnotu mocných bychom poznali.
*
Schodiště nad prah jsi mi položil
a rámy se sklem v okna zasadil
a odešels, bych se svou rodinou,
s nemocí hrůzou, s děcka úsměvy tu žil…
A od té doby z mosazi a cihel, z dříví, plechu,
já slyším stálou ozvěnu tvých hovorů a vzdechů,
jež utrousil jsi pod schody a podlahy a střechu.
„Mé ruce pracují, kam ale srdce své dám?“
Já slyšel výkřik tvůj a z ticha věci zvedám
