Tato stránka byla zkontrolována
nevěští vichřice?
Zpomalila ulice svůj krok,
neb na ni pad’
stín elektrického dne, jenž se mračí,
v mé srdce, v mé nohy, v mé oči se tlačí
ponurá žízeň a ponurý hlad
tisíců zlačnělých.
Trpce zní pláč. A provokuje smích.
Je dusno. Sotva dýcháš.
