Tato stránka byla zkontrolována
Noc velkoměsta.
Dech města mě ovál dnes před půlnocí.
Já viděl jsem ulice plny,
v kavárnách kapely hrály
a života divoké vlny
se na mě valily odevšad.
Opilé nervy a smyslů hlad,
nárazy duší zvichřených
planými demonstracemi. Stesk a smích,
necudná nahota lidských niter
svítila na mě v kročejích
hedvábí, na těla napjatého
a ulice jako rozlitý stůl vína,
nad nímž se věží sepjetí mdle spíná
k prázdným nebesům,
byla jako hmat ruky s briliantem
po nevěstce. Veřejný dům.
A nemohl jsem si pomoci.
Viděl jsem pavilon nemoci,
těla shroucená horečkami,
viděl jsem v krunýři z kamení,
v záplavě lustrů a pod střechami
měkkýší dav se v rozkoši pást,
