Tato stránka byla zkontrolována
Luna.
Básníku, jenž’s na mě zapomněl
pro měsíce elektrické,
krásu síly mechanické,
vzpomínáš, vzpomínáš,
jak’s jednou šerem šel?
A byl to večer náš.
Silnice běžela odedávna
a duše tvoje to cítila,
že musí dál a výš, že přišla z dávna,
v čas města že s tebou jen zbloudila.
Vzpomínáš, vzpomínáš,
s kým’s tenkrát šerem šel?
A byl to večer náš,
svit temnot s mou září sepředený
jak myšlenky chvíle té jemný byl,
tajemství muže a tajemství ženy
neviditelný van žíznivě pil.
Vzpomínáš, vzpomínáš?
Ni jména jsi pro cit svůj nenašel
a byl to večer náš,
básníku, jenž’s na mě zapomněl
pro měsíce elektrické,