a rozlišiti. Na některých místech vsak s jistou pravděpodobností lze je rozpoznati a aspoň v hlavních rysech rozloučiti.
c) Měřítkem a vodítkem při této pravděpodobné rozluce pramenů jsou známky kritikou uváděné souborně vzaté, o klerých níže šířeji promluvíme.
7. Tato theorie pod č. 6. právě nastíněná mohla by se snad zdáti býti značným ústupkem moderní hyperkritice; proto třeba jest připomenouti kardinální rozdíly mezi oběma:
a) Třeba stále míli na paměti, co svrchu bylo řečeno o nadpřirozeném rázu celého pentateuchu a o jeho věrohodnosti.
b) »Vyšší kritika« považuje »skladbu pentateuchu« a »rozluku pramenů« za věc zcela jistou, nade vši pochybnost povýšenou, vědecky dokázanou;[1] my ji však považujeme za pouhou, byť pravděpodobnou hypothesu.
Nepovažujeme ji za věc zcela jistou, poněvadž uváděné důvody k jistotě neopravňují, nezavrhujeme ji však docela, poněvadž uváděné důvody sice jednotlivě vzaty jsou slaby, v celku však vzaty na mnohých místech jsou přece tak přesvědčivy, že nelze jim naproto všecku důkaznost popříti, nýbrž jim přece aspoň jislou miru pravděpodobnosti přiznati.
c) Hyperkritika klade vesměs prameny pentateuchu do doby pomojžíšské, neuznává namnoze ani jádra mojžíšského v našem pentateuchu, popírá spisovatelskou činnost Mojžíšovu vůbec, ano jisté směry kladou některé součástky pentateuchu docela do doby po zajetí. Naše theorie však dá se zcela dobře srovnati s náhledem biblické kommisse papežské, dle které jsou tyto součástky z doby mojžíšské. Byť by pak se i katolické kritice podařilo svým časem dokázati, že některá z těchto součástek neb všecky jsou sice z doby pomojžíšské, ale tak, že obsahují zpracované jádro pocházející od Mojžíše, přece bude vždycky veliký rozdíl mezi dobou, do které jest součástky tyto klásti dle objektivné kritiky, a mezi dobou, do které je klade přemrštěná hyperkritika.
- ↑ Tak na př. tvrdí Strack: „Die literarische Analyse hat das Zusammengesetztsein nicht nur der Genesis, sondern auch der anderen Bücher des Pt (u. des Jos.) mit solcher Sicherheit ergeben, dass es in gar manchen Abschnitten bei achtsamem lesen sogar einer modernen Übersetzung erkannt werden kann.“ (Einleitung, str. 86. Viz též str. 30 a n.); a Gunkel (l. c. str. LXXII.) píše: „Man vermag gegenwärtig die guellenschrirten in vielen Fällen bis auf den Vers, in einigen bis auf das Wort zu bestimmen“.
