β) Velice často žádá obsah, který se podává, užití jistých slov častěji na místě jednom nežli druhém (jeden a týž spisovatel má v jistém slova smyslu jinou zásobu slov, podává-li nějakou historickou událost, jinou zásobu slov v parenesi, jinou v zákonodárství atd.), nelze tedy vždy z této různé (?) zásoby slov uzavírati hned na různost pramenů.
Hoberg (Mos. u. Pent. str. 113) dobře poznamenává, že list k Řím. obsahuje 94 slova, jichž nikde jinde v celém Novém zákoně nenalezneme, a že přece nesmíme na základě tohoto zjevu souditi, že jeho autor nepatří mezi spisovatele novozákonní.
γ) Užívati mluvy a zvláště zásoby slov za vodítko při rozluce pramenů předpokládá, že každé slovo v dnešním našem pentateuchu, který se rozkládá, jest původní, nezměněno; jest však všeobecně známo a uznáno jak kritikou samou, tak i v nejnovější době papežskou biblickou kommissí, že při opisování pentateuchu (jehož užíváno při četbě soukromé i veřejné) často bývala slova starší, jež vyšla z užívání, zaměněna za slova mladší, běžnějši, známější. Jak veliké jest tu nebezpečí pro kritiku chybiti tím, že jedno neb druhé slovo, jež položeno bylo do textu místo starého od opisovatele, se zařadí do zásoby slov samého původního pramene; nebezpečí toto vzrůstá tím více, stanoví-li kritika více »redaktorů«, kteří texty více neb méně přepracovali. Kdo by mohl věřili, že se nyní kritice dokonale podařilo přesně rozpoznati, které slovíčko jest přičítati tomu kterému redaktorovi a které původnímu pramenu?
δ) Literární kritika se pokouší určiti stáří jednotlivých slov hebrejského jazyka, zdaž totiž byla již běžná ve staré, či středni aneb dokonce nové době hebrejské literatury. Při tom však nemůže dospěti k souhlasným výsledkům. Tak n. př. Wellhausen (Prolegomena4 str. 395) považuje slovo בָרָא Gn 1 1 za mladé, Gunkel (l. c. str. 90) za prastaré. Giesebrecht považuje שׁרע Gn 1 za aramaismus, tedy za kořen mladý, Dillmann naproti tomu dokazuje, že jest to kořen starosemitský. (Jiné příklady viz: Zapletal. Der Schöpfungsbericht, Freiburg 1902 str. 100 nn.)
Jestliže však kritika není ani s to, aby určila přibližně, ale jistě, zda-li to které slovo patři k zásobě slov starší neb mladší hebrejštiny, oč méně bude ji možno na jisto stanovili, zda patří o zásoby toho neb onoho individuelního spisovatele E. J. P. atd.
