ε) Lze uvésti celou řadu dokladů, že jeden a týž výraz, vazba atd. vyskytuje se v různých perikopách, přičítaných kritikou různým pramenům. Tak na př. v perikopě o potopě: Synové Noemovi vypočítávají se v témž pořádku u P (5 32, 6 10, 7 13) jako u J (9 18). P líčí zbožnost Noemovu (6 9) podobně jako J (v 7 1). Pro archu užívají oba prameny stejně slova תֵּבָה. — Při vypočítávání osob zachráněných zachován jako u P tak u J týž pořádek: Noe, jeho synové, žena Noemova, ženy synů jeho: 6 18, 8 18, 7 13 (P) a 7 7 (J); jen 8 16 (P) jest pořádek poněkud zaměněn (Noe, jeho manželka, synové atd.) — K označení různého pohlaví užívá sice P זָכָר וּנְקֵבָה (6 19, 7 16), týž výraz však stojí v 7 3, verši to, který stojí v perikopě jahvistické, který ovšem (právem?) kritika přičítá redaktorovi; týž výraz se vyskytuje v 7 9, verši to stojícím též v okolí jahvistickém. אִישׁ וְאִשְׁתּוֹ, považované za charakteristický znak Jahvisty, stojí sice dvakráte v 7 2, pentateuch samaritánský čte však v tomto verši זכר ונקבה takže právem můžeme pochybovati o tom, zdali jedno neb druhé označeni různého pohlaví patří výlučně k charakteristice jednoho neb druhého pramene. — Rozkaz Boží podobným způsobem vyslovuje P (6 22,7 16) jako J (7 5.9.).— מֵי הַמַּבוּל užívá J v 7 7.10 právě tak jako P v 9 14. K naznačení trvání úkonu užívá J. v 8 3.7 dvou prostých infinitivů se slovesem konečným jako P v 8 5. J (9 22) užívá slova בַּחוּץ (=venku), P pak מִחוּץ (z venčí) v 6 14. יקץ užívá v 9 24 j, v 7 21 pak P[1]. Předložky בְ užívá při vypočítávání různých druhů zvířat P v 7 21, 8 17, 9 2.10.15nn, kromě toho užívá vsak P též předložky מִן v 8 17 a v 7 22, kterýžto verš souvisí úzce s předcházejícím 7 21 a patří k P, a nikoliv k J. Považovati יְקוֹם za charakteristické slovo Jahvistovo, jest velice smělé, poněvadž je lze doložiti jen 7 4.23
ζ) Theorie tato počítá s nemožnosti, že jeden a týž autor mohl užíti k vysloveni jednoho a téhož pojmu dvou neb více slov (synonym). Kdo však mohl autorům pramenů zakázati užíti synonym? Proto jest bráti s reservou slova Strackova (l. c. str. 56): »Wichtig für die literarische Analyse ist auch die Tatsache (sic!),
- ↑ Hoberg, Genesis str. 75.
