b') Byť bychom však i ponechali zodpovědnost za mínění sub a') uvedené jeho obhájcům a byť bychom souhlasili s Vetterem, na základě statisticky sestaveného materiálu tvrdícím (l. c. str. 209 nn.): »Für die Gottesnamen des Pentateuch sind absichtliche Aenderungen und Vertauschungen nicht nachzuweisen«, byť bychom tedy vycházeli od zásady, že jména Boží v MT pentateuchu jsou v původním znění v podstatě zachována, přece nám zůstane mnoho a mnoho příčin hleděti s nedůvěrou k rozkládání pentateuchu na prameny na základě užívání jmen Jahve a Elohim.
α) Užívání jmen Božích Jahve a Elohim nemůže sloužiti za vodítko při rozluce pramenů tu, kde spisovatel byl jistými zákony vázán užiti jednoho z nich, a nikoliv druhého. Tak n. př. chtěl-li spisovatel navěsiti na jméno Boži zájmennou příponu (n. př. říci: Bůh můj), nemohl nikdy užiti jména Jahve, nýbrž byl nucen užiti jména jiného. Chtěl-li jméno Boží spojiti s následujícím genitivem (k př. Bůh Israelův), čili jinými slovy: chtěl-li jméno Boži položiti do stavu vázaného (status constructus), nemohl nikdy užiti jména Jahve. Chtěl-li říci »Bůh« vůbec appellativum), nesměl nikdy užiti jména Jahve, ovšem však mohl položili jméno Elohim. Mluva zakazovala dále spisovateli hebrejskému položití jméno Jahve do úst osob, které nepříslušely k národu vyvolenému: těmto musil položili na jazyk buď Elohim, neb jiné jméno. (Tak n. př. v úryvku o pokušení ženy Gn 3 1—5 užívá sice vypravující spisovatel jména Jahve, jakmile však uvádí mluvícího hada, nástroje to Bohu se protivícího, hned užívá jména Elohim. Gn 9 26—27 sluje Bůh Semův Jahve, Bůh Jafetův však již Elohim. Srovn. Gn 21 22.23, 23 6, 39 9, 40 8, 41 16.25.28.32.38.39, 44 16, Ex 1 17.21, 8 15, Dt 25 18. Při jistých ustálených rčeních byl rovněž hebrejský spisovatel vázán zvykem na volbu jména; jinde zase obsah mu kategoricky přikazoval, jakého jména jest mu užiti. (Viz Vetter, l. c. str. 529 nn, 531 nn.)
Poněvadž na těchto a podobných místech byl hebrejský spisovatel nucen užiti jména jednoho, a nesměl užiti jiného jména, proto nelze aspoň na těchto místech užiti střídání se jmen Božích za spolehlivé vodítko pro rozluku pramenů.
β) Vetter (l. c. str. 533) dokazuje, že při formulováni částí zákonodárných bylo ve zvyku užívati výhradně jména Jahve;
