Rovněž čteme v MT jen Elohim na některých místecli (Gn 6 12.13.22. 8.15 9.12), kde LXX má (místo očekávaného pouhého Θεός) κύριος ὁ Θεός.
β) Jinde n. př. Gn 4 1.4.16 má LXX Θεός kdežto MT čte tamtéž Jahve.
γ) Dle Gn 16 11 pravil anděl Hospodinův k Hagaře: »Porodíš syna a nazveš jméno jeho Jišmá’‘el (יִשְׁמָצֵאל), poněvadž slyšel (שָׁמַצ) Jahve (sic!) tvoje soužení«. Tato etymologie: Bůh (אֵל) slyšel (שָׁמַצ), (nikoliv Jahve slyšel), má smysl jen pak, když stanovíme, že původně zde stálo: poněvadž slyšel Bůh (אֵל).« Tři hebrejské rukopisy skutečně mají na tomto místě místo Jahve slovo Elohim, všecky ostatní však čtou Jahve. To nás opravňuje k domněnce, že na tomto místě původně stálo Elohim, které později bylo nahrazeno slovem Jahve.
δ) Totéž lze pravděpodobně řici o Gn 16 13, 28 16—22, 28 27nn, 15 7, 28 13, 4 26, 21 33. (Viz Hummelauer. Genesis str. 8 n.)
Hlavní zásada, dle které bylo jméno toto zaměňováno byla: Elohim jest Bůh nebe i země a všeho, co na nich jest, Bůh všech národů; naproti tomu Jahve jest Bůh, který uzavřel jen s Israelity zvláštní úmluvu, Bůh, který s nimi stoji v nadpřirozeném, milostném poměru, jehož království prostřednictvím Israelitů má býti rozšířeno mezi všemi národy. Poněvadž Elohim má význam všeobecnější, který obsahuje v sobě i Jahve — jest patrno, že může na mnohých místech místo Jahve snadno býti položeno Elohim, pokud nepříčí se zvláštní nějaké důvody; patrno však též, že nelze tak snadno učinili naopak, t. j. položití Jahve místo Elohim.
Na otázku, ve které době bylo započato s tímto zaměňováním jmen Božích v pentateuchu, odpovídá Hoberg (M. u. P. str. 52): »Es wäre an und für sich möglich, dass bereits Moses die Änderung der Gottesnamen … durchgeführt hätte. Weil aber das schulmässige Studium der Offenbarungsurkunden noch nicht in die Zeil des Moses verlegt werden kann, dieses aber für den Wechsel die notwendige Voraussetzung ist, so muss man die Permutation der Gottesnamen, oder besser gesagt, ihre willkürliche Behandlung der späteren Zeit zuschreiben.«
