První (Isaiáš LV. 7): „Opusť bezbožný cestu svou a muž nepravý myšlení svá a navrať se k Hospodinu; a slituje se nad ním, a k Bohu našemu: neboť hojný jest k odpuštění.“ Ezech. XVIII. 31: „Odvrzte od sebe všecka přestoupení svá, jichž jste se dopustili, a učiňte si srdce nové, a ducha nového; i proč byste měli umříti, dome israelský?“ Z těchto a jiných míst můžeme dostatečně vyrozuměti, že Bůh nebude trestati skutků těch, jichž srdce jest pravé. Druhé z Isaiáse XXIX. 13, 14: „I praví Pán: „Protože lid tento přibližuje se ke mně ústy svými a rty svými oslavuje mne, srdce pak jeho daleko jest ode mne, proto také i já“ atd. Mat. V. 20: „Nebude-li hojnějši spravedlnost vaše nežli zákoníků a fariseův, nevejdetc do království nebeského.“ A v následujících řádcích náš Spasitel vykládá jim, že příkazy boží nejsou porušovány toliko skutky, nýbrž i vůlí. Neboť zákoníci a fariseové zachovávali ve vnějším jednání zákon co nejpřesněji, avšak toliko pro svou slávu; jinak by jej byli porušili ochotně. Na nesčetných místech Písma jest prohlášeno co nejzřejměji, že Bůh přijímá vůli za skutek, a to jak při dobrých, tak při špatných činech.
22. Že zákon přirozený možno snadno zachovávati, Kristus sám prohlašuje (Mat. XI. 28, 29, 30): „Pojďtež ke mně,“ atd. „Vezměte jho mé na se a učte se ode mne;“ atd. „Jho mé zajisté jestiť sladké, a břímě mé lehké.“
23. Posléze pravidlo, ze kterého, jak jsem řekl, každý může seznati, zda to, co hodlá činiti, příčí se zákonu čili nic, totiž, co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim, jest bez mála týmiž slovy vysloveno od našeho Spasitele. (Mat. VII. 12): „Všecko tedy, cožkoli chcete, aby vám lidé činili, i vy čiňte jim.“
24. Jako zákon přirozený všechen jest božský, tak opět zákon Kristův, (který jest úplně vyložen v V. VI. a VII. hlavě evangelia sv. Matouše), jest celý také učení přirozené (vyjímaje jediné přikázání, nebrati si za manželku té, která jest propuštěna pro cizoložstvi, jež Kristus uvedl na vysvětlenou božského zákona daného proti Židům, kteří ne-
