nosti životní, kde to, co tento člověk doporučuje, t. j. nazývá „dobrým“, onen podceňuje jako „špatné“. Ano, velmi často týž člověk chválí a haní v různém čase totéž. Když lidé takto činí, jest nutno, aby byl svár a boj. Jsou tudíž tak dlouho ve stavu válečném, pokud pro různost přítomné žádosti měří dobro a zlo různými měřítky. Všichni snadno uznávají tento stav, pokud v něm jsou, za zlo a důsledně z toho mír za dobro. Ti tedy, kdož nemohli se shodnouti o přítomném, shodují se o budoucím dobru, což věru jest dílo rozumu, neboť věci přítomné jsou zřejmy smyslům, příští toliko našemu rozumu. Z téhož rozumu, jenž prohlašuje mír za dobro, vyplývá, že všechny prostředky nutné k míru jsou také dobré, a tudíž že skromnost, nestrannost, věrnost, lidskost a milosrdenství, (o nichž jsme dokázali, že jsou nutny k míru), jsou dobré mravy neb zvyky, t. j. ctnosti. Zákon tedy mezi prostředky k míru poroučí také dobré mravy čili provádění ctnosti, a sluje odtud mravní.
32. Poněvadž však lidé nemohou odložiti též nerozumné. žádostivosti, pro kterou ochotně dávají přednost přítomnému dobru (na němž jakožto bezprostřední následek lpějí mnohá nepředvídaná zla) před budoucím, přihází se, že, ač všichni lidé souhlasně doporučují ctnosti vyjmenované, přece neshodují se ještě o jich povaze, v čem totiž každá z nich záleží. Neboť kdykoli něčí dobrý čin nelíbí se jinému, onomu činu dostane se jména některé sousední neřesti, stejně jako špatné činy, jež se jim líbí, jsou vždy připisovány nějaké ctnosti. A odtud se přihází, že týž čin jest chválen těmito a zván ctností, a haněn oněmi a jmenován neřestí. Nenalezli až dosud ani filosofové prostředku proti této věci. Poněvadž nepostřehli, že dobrota činů záleží v tom, že cílí k míru, a špatnost v tom, že vede ke sporu, zbudovali mravní filosofii zcela odcizenou mravnímu zákonu a nedůslednou sobě samé. Chtěli arci povahu ctnosti umístiti v jakési prostřednosti mezi oběma krajnostmi a neřesti právě v krajnostech, ale to jest zřejmě nesprávné. Neboť odvážiti se jest doporučováno a pode jménem udatnosti bráno za ctnost, třebas by to byla krajnost, je-li schva-
