Přeskočit na obsah

Stránka:HOBBES, Thomas - Základy filosofie státu a společnosti (o občanu).djvu/48

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Hlava I.

Stav lidí mimo občanskou společnost.

1. Mohutnosti lidské přirozenosti lze uvésti na čtyři druhy: na sílu tělesnou, zkušenost, rozum a vášeň. Počínajíce jimi následující výklad, vysvětlíme nejprve, jaké smýšlení chovají k sobě navzájem lidé, nadání těmito mohutnostmi, zda a kterou mohutností lidé se zrodili schopnými pro společnost, a aby uchránili se proti vzájemnému násilí, posléze ukážeme, na čem bylo nutno se usnésti v této záležitosti, a které jsou podmínky společnosti neboli míru mezi lidmi: totiž (změníme-li pouze slova), které jsou základní zákony přirozené.

2. Ti, kdož sepsali něco o státech, namnoze buď předpokládají, neb vyžadují, neb vyprošují si od nás, abychom věřili, že člověk jest tvor narozený schopným[1] pro spo-

  1. Ježto nyní vidíme, že společnost jest skutečně zřízena mezi lidmi a že nikdo nežije mimo ni, ježto pozorujeme, že všichni si přejí obcováni a vzájemných styků, může se zdáti jakousi podivnou pošetilostí, klademe-li na samý práh tohoto výkladu takový kámen úrazu před čtenáře, popíráme-li, že člověk se narodil schopným pro společnost. Proto jest mi jasněji vyložiti jako skutečnou pravdu, že člověku od přirozenosti, čili jako člověku, t. j. jakmile se narodil, samota jest obtížná; děti zajisté potřebují k životu a dospělejší k životu dobrému pomoci jiných. Nepopirám tudíž, že lidé, doháněni jsouce dokonce i přirozeností, přejí si vcházeti ve styk. Avšak občanské společnosti nejsou pouhé schůzky, nýbrž svazy, jež uzavříti vyžaduje důvěry a smluv; účinnost jejich dětem a pošetilcům,