a velmi často oné úspěšné dravosti (ze které naše historie vzájemně se obviňují), kterážto velikost jako nezkrotitelná bystřina žene vše před sebou, jak veřejné činitele, tak veřejné činy v proudu času. Moudrost, ve vlastním toho slova smyslu, jest jen dokonalá znalost pravdy ve všech věcech jakýchkoli. A ta povstává z trvajících vzpomínek na věci, jako by pomocí řady jakýchsi určitých názvů, nemůže však nikterak býti dílem náhlého ostrovtipu, nýbrž dobře rozvažujícího rozumu, což souborným slovem nazýváme filosofií. Takto zajisté jest nám ona cesta otevřena, po níž ubíráme se od uvažování o zvláštních věcech k vývodu čili závěru o obecných jevech.[1] Hle, kolik druhů věcí jest, jež právem spadají v obor poznávavosti lidského rozumu, v tolikéž větví rozděluje se strom filosofie. Dle různých věcí, jimiž se tato odvětví obírají, byla jim dána též různá jména. Část pojednávající o obrazech sluje geometrie, o pohybu fysika, o přirozeném právu mravověda, dohromady pak tvoří filosofii, právě jako Britské, Atlantické a Indické moře, ač různě pojmenovaná dle různosti jich pobřeží, přece dohromady tvoří okeán. A věru, geometrové vzdělali svůj oddíl podivuhodně. Neb jakákoli podpora vzešla životu lidskému, ať z pozorování nebes, ať z popisu zeme, ať ze zaznamenávání času, ať z nejvzdálenějších pokusů plaveckých, +cokoli krásného na budovách, cokoli pevného na tvrzích, cokoli obdivuhodného na strojích.+[2] zkrátka, ať jsou, jaké jsou věci, jimiž přítomný věk liší se od drsné prostoty starověku, všecko to jest nám uznati za dluh, jímž jsme povinni toliko geometrii. +Čím jsme povinni fysice, tím jest totiž povinna fysika geometrii.+ Kdyby filosofové mravovědy zhostili se tak šťastně své povinnosti, nevím, co bylo by lze lidské píli přičiniti k plnosti onoho štěstí, jež se snáší s lidským životem. Neboť kdyby byla povaha lidských skutku tak jasně poznána, jako povaha
