Přeskočit na obsah

Stránka:HOBBES, Thomas - Základy filosofie státu a společnosti (o občanu).djvu/280

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

ham vázán. byly jen zákony přirozené a zákon obrízky.

  1. Abraham byl vykladačem slova božího a všech zákonů mezi těmi, kdo patřili pod něho.
  2. Abrahamovi poddaní nemohli zhřešiti, poslouchajíce ho.
  3. Boží úmluva s Židy na hoře Sinai.
  4. Odtud vláda boží dostala jméno království.
  5. Které zákony byly od Boha dány Židům.
  6. Co jest slovo boží, a jak lze je znáti.
  7. Co bylo považováno za psané slovo boží mezi Židy.
  8. Moc vykládati slovo boží a svrchovaná moc občanská byly spojeny v Mojžíšovi za jeho živobytí.
  9. Byly též spojeny ve veleknězi za života Josuova.
  10. Byly též spojeny ve veleknezi až do času krále Saula.
  11. Byly též spojeny v králích až do zajetí.
  12. Byly spojeny u velekněží po zajetí.
  13. Popření božské prozřetelnosti a modloslužba byly jediné urážky božské Velebnosti u Židů, ve všem jiném byli povinni poslouchati svých knižat.

Hlava XVII. O království božím dle Nového zákona

  1. Proroctví o důstojnosti Kristově.
  2. Proroctví o jeho ponížení a utrpení.
  3. Ježíš jest onen Kristus.
  4. Království boží dle nové úmluvy není království Krista jako Krista, nýbrž jako Boha.
  5. Království dle nové úmluvy jest nebeské a počne ode dne soudu.
  6. Vláda Kristova na tomto světě není svrchovanost, nýbrž rada neb řízení učením a přesvědčováním.
  7. Co jsou sliby nové úmluvy na obou stranách.
  8. Žádné zákony nejsou přidány Kristem mimo ustanovení svátostí.
  9. „Lituj, dej se pokřtíti, zachovávej přikázání“ a podobné výroky nejsou zákony.
  10. Přísluší občanské moci určiti, co jest hřích nespravedlnosti,
  11. a co vede k míru a obraně státu.
  12. Přísluší občanské moci soudíti (když potřeba vyžaduje), které výměry a které vývody jsou pravdivé.
  13. Přísluší úřadu Kristovu učití mravnosti, nikoli jako výsledkům přemýšlení, nýbrž jako zákonu, odouštěti hříchy a učiti všem věcem, o nichž není vědy ve vlastním slova smyslu.
  14. Rozlišení věcí světských od duchovních.
  15. V kolika různých významech slova božího se užívá.
  16. Vše, co jest obsaženo ve svatém Písmě, nepřísluší v kanon víry křesťanské.
  17. Slovo zákonitého vykladače Písma svatého jest slovo boží.
  18. Moc vykládati Písmo jest táž jako rozhodovati spory u víře.
  19. Různé významy slova církev.
  20. Co jest církev, jíž přičítáme práva, činy a podobné vlastnosti osob.
  21. Křesťanský stát jest totožný s křesťanskou církví.
  22. Vice států netvoří jedné církve.
  23. Kdo jsou duchovní.
  24. Volba duchovních náleží církvi, jich posvěcení kněžím.
  25. Moc odpouštěti hříchy kajícníku a zadržovati je tomu. kdo nelituje jich, přísluší