Přeskočit na obsah

Stránka:HOBBES, Thomas - Základy filosofie státu a společnosti (o občanu).djvu/278

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

svrchovaná moc jest dělitelna.

  1. že víry a svatosti nezískává se horlivostí a rozumem, nýbrž že vždy jsou nadpřirozeně vlity a vnuknuty,
  2. že každý poddaný má vlastnictví čili neomezené panství nad svými vlastními statky.
  3. Nechápati rozdílu mezi lidem a množstvím připravuje ke vzpouře.
  4. Příliš veliká daň, byť sebe oprávněnější a nutnější, připravuje ke vzpouře.
  5. Ctižádost navádí nás ke vzpouře.
  6. rovněž naděje na úspěch.
  7. jediná výmluvnost bez moudrosti jest toliko vlastnost potřebná k podnícení odbojů.
  8. Jak pošetilost obecného lidu a výmluvnost ctižádostivců spolupusobí k rozvratu státu.

Hlava XIII. O povinnostech těch, kdo provádějí vládu

  1. Právo svrchované moci se rozlišuje od jejího vykonávání.
  2. Blaho lidu jest nejvyšší zákon.
  3. Knížatům přísluší hleděti ke společnému dobru mnoha lidí, nikoli ke zvláštnímu zájmu toho neb onoho člověka.
  4. Blahem jest rozuměti všeliké výhody.
  5. Zkoumání, zda jest povinností králů starati se o spásu duší poddaných, jak dle svého svědomí uznávají za nejlepší.
  6. V čem spočívá blaho lidu.
  7. Vyzvědači jsou nutní k obraně lidu.
  8. Míti vojíny, zbraně, posádky a peníze pohotově v čas míru jest též nutno k obraně lidu.
  9. Správné poučování poddaných v občanských naukách jest nutno k zachování míru.
  10. Stejné rozdělení veřejných úřadu přispívá velice k zachování míru.
  11. Jest přirozenou nestranností, aby berně byly rozvrženy dle toho, co každý spotřebuje, ne dle toho, co má.
  12. Vede k zachování míru potlačovati ctižádostivé lidi,
  13. a rozpouštěti strany.
  14. Zákony, jimiž výnosná umění jsou podporována a velké výdaje omezovány, vedou k obohacení poddaných.
  15. Nemá býti více určeno zákony, než toho vyžaduje prospěch knížete a jeho poddaných.
  16. Nemají býti větší tresty ukládány, než jsou předepsány zákony.
  17. Poddaným jest učíniti po právu proti úplatným udcům.

Hlava XIV. O zákonech a přestupcích

  1. Jak zákon se liší od rady,
  2. jak od smlouvy,
  3. jak od práva.
  4. Zákony dělí se na božské a lidské: božské na přirozené a positivní, přirozené na zákony jednotlivcův a národův.
  5. Lidské, t. j. občanské, dělí se na svaté a světské,
  6. na podílné a odvetné.
  7. Podílné a odvetné nejsou druhy, nýbrž části zákonů.
  8. Ke všem zákonům jest připojen, jak se má za to, trest.
  9. Přikázání desatera o ctění rodičův, o vraždě, o cizoložství, o krádeži a o křivém svědectví jsou občanské zá-