Stránka:HOBBES, Thomas - Základy filosofie státu a společnosti (o občanu).djvu/276

míti stanovené schuze.

1. Kterýmí úkony jest zřízena monarchie.
2. Monarchie není dle smlouvy zavázána nikomu za moc, již dostala.
3. Monarchie jest vždy nejpřipravenější prováděti všechny ony úkony, jichž vyžaduje dobrá vláda.
4. Jaký hřích jest a jací lide jsou jím vinni, když stát nevykonáva své povinnosti k občanům a občané ke státu.
5. Jedinovládce zvolený bez časového omezení má moc voliti svého nástupce.
6. O omezených jedinovládcích.
7. Nelze se domnívati, že jedinovládce, podržuje své právo na vládu, vzdal se nějakým slibem svého práva na prostředky nutné k vykonávání své moci.
8. Jak jest občan osvobozován od poddanství.

Hlava VIII. O právech pánů nad jejich otroky

1. Co jest pán a co otrok.
2. Rozlišení otroků na ty, již požívajíce důvěry těší se přirozené svobodě a na trestance neb ty, již slouží, jsouce uvezněni neb spoutáni okovy.
3. Závazek otrokův pochází z tělesné svobody udělené mu od jeho pána.
4. Otroci spoutaní nejsou žádnými smlouvami vázáni svým pánům.
5. Otroci nemaji vlastnictví svých statků proti svému pánu.
6. Pán může prodati svého otroka neb odkázati závětí.
7. Pán nemůže křivditi svému otroku.
8. Pán pánův jest též pánem jeho otroků.
9. Kterak otroci jsou osvobozováni.
10. Panství nad zvířaty náleží v obor práva přirozeného.

Hlava IX. O právech rodičů nad dětmi a o dědičném státu

1. Otcovské panství ncpocházi ze zplození.
2. Panství nad dětmi přísluší tomu nebo té, kdo má je prvni ve sve moci.
3. Panstvi nad dětmi jest původně matčino.
4. Odložené dítě jest toho, od koho se mu dostane záchrany.
5. Dítě, jež má jedním rodičem poddaného a druhým vládce, náleží tomuto.
6. Ve spojení muže a ženy, kde nikdo nemá vlády nad druhým, děti jsou matčiny, není-li jinak určeno smlouvou neb občanským zákonem.
7. Děti nejsou méně poddány rodičům než otroci pánům a poddaní knížatům.
8. O poctě rodičův a pánů.
9. V čem záleží svoboda a v čem liší se poddaní od otroků.
10. Totéž právo jest nad poddanými v dědičném státě jako ve státě ustaveném.
11. Otázka o právu následnickém přísluší toliko jedinovládcí.
12. Jedinovládce muže svou vůli a závětí rozhodovati o své svrchované moci.
13. buď darovati ji neb prodati.
14. Jedinovládce umírající bez závěti chce, jak se vždy za to má, aby jako jedinovládce nastoupil po něm:
15. některý z jeho potomků,
16. spíše mužský po-