12. Posléze z této úvahy, že každý občan podřídil svou vůli vůli toho, kdo má vrchní vládu ve státě, takže nemůže užíti své síly proti němu, vyplývá zřejmě, že nesmí býti trestáno, cokoliv bude učiněno tím, kdo vládne. Neboť jako ten, kdo nemá moci dosti, nemůže trestati ho přirozeně, tak ani nemůže trestati ho právem, kdo právem nemá dostatečné moci.
13. Z toho, co bylo řečeno, jest zcela zřejmo, že v každém dokonalém státě, t. j. kde žádný občan nemá práva užívati svých sil dle svého vlastního uznání ke své sebezáchově, čili kde jest vyloučeno právo soukromého meče, je svrchovaná moc u některého jedince, nad niž větší nemůže právem býti přenesena od lidí, čili nad niž větší smrtelník nemůže míti nad sebou. Onu pak moc, nad niž větší nemůže od lidí býti přenesena na člověka, jmenujeme neomezenou[1]. Neboť
- ↑ Lidový stav zřejmě vyžaduje neomezeného panství a občané nestavějí se mu na odpor. Ve shromáždění četných lidí seznávají totiž
Ani není vinna tím nesprávnost zásady, nýbrž smýšlení lidí, již zdajíce se sobě moudrými, chtějí nutně jeviti se takými všem ostatním. Ač nemůže býti zabráněno vzniku takových neshod, přece mohou býti omezeny činností svrchované moci, aby se neukazovaly překážkou veřejnému míru. O těchto názorech jsem ještě nemluvil na tomto místě. Jsou určitá učení, jimiž poddaní nakaženi jsouce opravdu věří, že lze odepříti poslušnost státu a že právem mohou, ano mají vzepříti se a bojovati proti knížatům a vrchnostem. Taková jsou ta, jež buď přímo a veřejně neb více potají a jako svůj důsledek požadují, aby bylo uposlechnuto jiných než těch, jimž svrchovaná moc je svěřena. Nepopírám pak, že se to týká oné moci, již mnozí, žijíce v jiném státu, připisují nejvyšší hlavě církve římské a také oné, jíž jinde mimo onu církev biskupové vyžadují ve svých církvích pro sebe, a posléze oné svobody, kterou osobuje si nižší třída občanů pod záminkou náboženství. Neb která válka občanská byla kdy v křesťanském světě, jež buď nevznikla neb nebyla živena z tohoto kořene? Proto soud o učeních, zda jsou nesrovnatelna s občanskou poslušností čili nic, a jsou-li nesrovnatelna, moc zakázati učiti jim přiděluji zde státní moci. Ježto každý přiznává státu soud o oněch věcech, které týkají se jeho míru a obrany, a ježto jest zřejmo, že mínění mnou již uvedená mají vztah k jeho míru, vyplývá nutně, že zkoumání oněch mínění, zda jsou taká čili nic, jest přikázati státu, t. j. tomu, kdo má svrchovanou moc.
