nebezpečích a za všech příležitostí, kolik bude potřebno pro společnou obranu proti určitému počtu a síle nepřítelově, a opět, kdykoli shledá to výhodné, uzavříti mír s ním. Nutně tudíž vyrozumíváme, že jednotliví občané přenesli všechno své právo války i míru na některého jedince neb sbor, a že toto právo, jež můžeme zváti mečem války, náleží témuž člověku neb sboru, jemuž náleží meč spravedlnosti. Neboť nikdo nemůže právem nutiti občanů, aby chopili se zbraně a hradili útraty válečné mimo toho, kdo neposlechne. Oba meče tedy, jak meč války, tak spravedlnosti, i dle samého zřízení státního i dle podstaty věci náleží vrchní vládě.
8. Protože právo meče znamená toliko míti moc právem užívati meče dle své vlastní vůle, vyplývá, že soud o jeho správném užívání patří téže straně, neboť kdyby moc souditi byla na jedné a moc vykonávati na druhé straně, nic by se nevykonalo. Nadarmo zajisté by vynášel soud ten, kdo by nemohl vykonati svých rozkazů, nebo kdyby vykonával je z moci druhého, neprřiřkne se jemu moc meče, nýbrž druhému, jemuž on jest pouze služebníkem. Veškeren soud tedy ve státě náleží tomu, kdo má meče, t. j. kdo má svrchovanou moc.
9. Ježto dále neméně, ano ještě více vede k míru, předcházeti vzniku hádek než uklízeti je, když již vznikly, a ježto všechny spory zrodily se z toho, že různí se mínění lidí o mém a tvém, spravedlivém a nespravedlivém, prospěšném a neprospěšném, dobrém a zlém, čestném a nečestném atd., což každý oceňuje dle svého vlastního soudu, náleží též vrchní moci zdělati některá společná pravidla pro všechny lidi a vyhlásiti je veřejně, aby z nich každý mohl seznati, co může zváno býti jeho, co jiného, co spravedlivým, co nespravedlivým, co čestným, co nečestným, co dobrým, co zlým, zkrátka co jest činiti, a čemu se vyhýbati v našem společném životě. Ona pravidla pak a opatření obyčejně slují občanské zákony neb zákony státní, poněvadž jsou rozkazy toho, kdo má svrchovanou moc ve státě. A občanské zákony (abychom je vymezili) jsou toliko rozkazy toho, kdo má nej-
