za jeho milostivé úmysly návrh ten, pravě, ježto mně dobrý či zlý osud dopomohl k lodi, že jsem odhodlán užiti příležitosti své a raději se svěřiti oceánu, nežli býti příčinou třenic mezi dvěma tak mocnými panovníky.
Jeho Veličenstvo nezdálo se býti s odpovědí tou nikterak nespokojeno; ba zvěděl jsem později náhodou, že i král i téměř všichni ministři jehoměli z úmyslu mého upřímnou radost.
Zpráva ta přiměla mne, abych odjezd svůj urychlil ještě více, nežli jsem původně zamýšlel, při čemž mně královský dvůr velmi ochotně pomáhal nemoha se dočkati, až se mne zbaví.
Pět set dělníků hotovilo dle mého návodu dvě plachty pro můj člun, sešívajíc ve třinácti vrstvách na sebe nejsilnější plátno, jaké bylo lze sehnati. Sám jsem neunavně upravoval provazy a lana, splétaje deset, dvacet i třicet nejsilnějších domácích lan dohromady. Po dlouhém hledání nalezl jsem také na břehu veliký kámen, jenž měl mně zastávati kotvu. Ze tří set krav byl mně dodán lůj, abych jím mohl loď svou řádně natříti. Nejhorší práce však mne teprve čekala: poraziti několik největších stromů a zhotoviti z nich stěžně, kormidlo a vesla. Byl jsem při tom podporován lodními tesaři královskými, kteří mně je pomáhali uhladiti, kdyz jsem je zhruba přitesal.
Asi za měsíc, když bylo konečně vše hotovo, poslal jsem ke králi, abych si vyžádal jeho rozkazů a oznámil svůj odchod.
