naše. Drobnější drůbeže jejich mohl jsem si nabrati vždy dvacet až třicet kusů na hrot své vidličky.
Jeho královské Veličenstvo, poptavši se po spůsobu mého života, projevilo kteréhos dne přání, v průvodu královské choti a mladých princů i urozených princezen poobědvati se mnou. Přijeli všichni opravdu, i vysadil jsem je i s trůnními sedadly jejich na stůl, právě proti sobě, a tělesnou stráž v nějaké vzdálenosti za ně. Flimnap, finanční ministr, byl se svojí bílou holí rovněž přítomen, i viděl jsem, jak se po mně často ohlíží s tváří velmi kyselou. Já však jako bych toho nepozoroval, a jedl jsem tentokráte ještě více než obyčejně, na počest své milé vlasti a abych uvedl dvůr pořádně v úžas.
To se mně také úplně podařilo. Nehorázná chuť moje vzbudila opravdový úžas vysokého panstva.
Ostatně měl jsem svoje důvody, domnívati se, že Flimnap užije této návštěvy, aby mně u pána svého prokázal špatné služby. Ministr tento byl hned od počátku tajným nepřítelem mým, ačkoli mně prokazoval zevně více přátelství, nežli se shodovalo s jeho bručivou povahou. Vykládal králi, že korunní poklad jest vyčerpán; jest prý nucen, vypůjčovati na vysoké úroky; úpisy dlužní nelze prý odbýti nežli s velikou ztrátou; stál prý jsem již Jeho Veličenstvo přes půldruhého milionu sprugů (jejich největší zlatý peníz, veliký jako droboučká cetka), zkrátka, pokládá prý za záhodno, aby Jeho Veličenstvo užilo první vhodné příležitosti a propustilo mne.
