konečně přání, spatřiti několik ukázek mé ohromné síly, o níž slyšely tolik vyprávěti. Uspokojil jsem ochotně zvědavost jejich; přelámal jsem několik železných prutů a dubových stromů, házel veliké balvany do dálky; pak nabral jsem si několik tuctů Liliputánů i Blefusčanů na ruce a ramena a křepčil jsem s nimi.
Když jsem je til chvíli pobavil, požádal jsem je, aby vladaři svému, jehož cnosti slaveny jsou po všem světě, projevili moji nejponíženější úctu, a zmínil jsem se o svém úmyslu, před návratem do vlasti představiti se Jeho Veličenstvu. Neopomenul jsem také při nejbližší příležitosti, kdy jsem mluvil s králem liliputským, vyprositi si jeho svolení k návštěvě dvora na Blefusku; svolení to udělil mně nápadně chladně. Důvod toho nemohl jsem uhodnouti, až mně bylo kýmsi důvěrně sděleno, že Flimnap a Bolgolam vylíčili moji rozmluvu s Blefusčany jako projev podezřelého smýšlení mého, ačkoli mohu ujistit na svoje dobré svědomí, že jsem byl dalek jakékoli myšlénky neloyální.
Mimochodem podotýkám ještě, že rozmluva moje s vyslanci dála se pomocí tlumočníka. Řeči obou těch sousedních říší jsou od sebe velmi rozdílny, a každý národ jest hrd na starobylost, krásu i sílu vlastní řeči, kdežto řečí sousedů pohrdá. Ostatně náš král, u vědomí výhody, jíž nabyl odnětím nepřátelského loďstva, trval na tom, aby pověřující listiny vyslanců byly sepsány v řeči liliputské, a také při audienci musili se nutiti do liliputštiny, kterou mluvili dosti plynně, neboť při
