jeho pokyn rozestavilo se zatím tři tisíce nejvybranějších bojovníků v plné zbroji a k výstřelu připravených kolem mne; nespozoroval jsem jich však ani ve chvíli té, hledě upřeně na Jeho Veličenstvo. Požádal mne pak, abych vytasil meč svůj; ač byl poněkud mořskou vodou zrezavělý, leskl se přece ještě dostatečně. V okamžiku, když jsem tasil meč z pochvy, vzkřiklo všecko vojsko úžasem a leknutím, neboť slunce svítilo jasně a jiskřící se ocel oslepila jejich oči, když jsem mečem zamával. Král ulekl se méně, než jsem očekával. Poručil mně meč opět zastrčiti a co možná opatrně odhoditi asi šest stop od konce mého řetězu na zemi.
Pak žádal, abych vyňal jeden z dutých železných sloupů, čímž myslil moje kapesní bambitky. Vyňal jsem je a po přání jeho snažil jsem se mu pokud možná objasniti jejich účel. Nabil jsem pak jednu z nich pouze prachem, jejž jsem uchránil před mořskou vodou ve své nepromokavé schránce, napomenul jsem pak císaře, aby se nelekl, a vystřelil do vzduchu. Zděšení bylo ještě větší, nežli když jsem vytasil meč. Sta lidí padalo leknutím k zemi, a sám král, ačkoli zůstal státi, vzpamatoval se teprve za chvíli. Odevzdal jsem obě bambitky stejně jako dříve svůj meč, pak také svoji brašnu s prachem a koulemi, ale prosil jsem, aby prach uchovali pečlivě před ohněm, protože by jej nejmenší jiskérka vznítila a královský palác rozmetala.
Stejně odevzdal jsem také svoje hodinky, na něž byl král zvláště zvědav, a dva gardoví křídelní
