Jeden z nich byl kryt a zdál se býti z jednoho kusu; na hořejším konci druhého však bylo viděti bílou, kulatou hmotu, asi dvojnásobné tlouštky naší hlavy. V každém z nich byla obsažena nesmírná plotna ocelová, kterou jsme ve své plné moci žádali si viděti, majíce podezření, že by to mohly bý i věci státu nebezpečné. Vyňal je z jejich schránky a udal, že ve vlasti jeho jedním z nich škrabou si vousy a druhým krájejí maso.
Mimo tyto nalezli jsme ještě dvě menší kapsy, do nichž však jsme se nemohli dostati, přiléhalyť těsně k tělu obrovu. Z pravé viděli jsme silný stříbrný řetěz viseti od podivného stroje ukrytého v hloubi kapsy. Vyzvali jsme ho, aby ukázal všecko, co jest na konci toho řetězu, a tu objevila se nám jaká i sploštělá koule, zpola ze stříbra a zpola z nějakého průhledného kovu; na průhledné straně viděli jsme zvláštní znamení, jež tvořila kruh a jichž jsme se chtěli dotknouti, ale prstům našim nebylo možno proniknouti k nim pro onen průhledný kov. Přidržel stroj ten k našim uším, a uslyšeli jsme neustálý hřmot a klepání jako vodního mlýna a jsme toho náhledu, že stroj ten jest buď neznámé dosud zvíře nebo bůžek, kterého uctívá. Kloníme se však více k tomuto náhledu, neboť nás ujišťoval, dobře-li jsme mu rozuměli, že nepodniká téměř ničeho, aby se s ním dříve neporadil. Říkal, že věc ta udává čas pro každý výkon jeho života. Z levé kapsy pak vyňal síť, skoro tak velikou, jako síť rybářska, ale tak zařízenou, že se otvírala a zavírala jako peněženka; sloužila mu také k tomu účelu.
