Devátý oddíl. O přírazech a některých k němu náležejících ozdobách
§ 1
Přírazy jsou malé notičky umístěné mezi obyčjnými notami, které se ale nepočítají do taktu. Jsou ze své povahy určeny k tomu, aby propojováním tónů učinily melodii zpěvnější. Říkám: „ze své povahy.“ Neboť je nepopiratelné, že i sedlák uzavírá svou selskou píseň přírazy přibližně takto:
![\relative f'' {
\clef mensural-g
\time 2/4
\partial 8 f8
\afterGrace e[( d16) c8] \grace c4( b8.) c16] c2
\bar "||"
}](http://upload.wikimedia.org/score/9/5/95xjs9biie5tai72kbgr2v08auy9z3k/95xjs9bi.png)
když v ní přitom v podstatě je pouze:
![\relative f'' {
\clef mensural-g
\time 2/4
\partial 8 f8
e[ c] b8. c16] c2
\bar "||"
}](http://upload.wikimedia.org/score/k/f/kf0de8rptnupfli3xdj8z4b5245rxar/kf0de8rp.png){kind=small}
Přirozenost sama ho k tomu strhne. Je to jako když často prostý sedlák používá v řeči figury a závěry, aniž by o tom sám věděl. Přírazy jsou někdy disonantní[1], někdy opakují předcházející notu, někdy přizdobují prázdnou melodii a oživují ospalou větu, a konečně jsou tím, co drží přednes pohromadě.
S tím souvisí pravidlo, které nemá výjimku: Nikdy neoddělovat příraz od noty, k níž patří, a zahrát je vždy společným smykem.
- ↑ Kdo neví, co je disonanta, tomu to řeknu: vlastně stačí, když mu vyjmenuji konsonanty. Konsonantami jsou souzvuk, velká tercie a také malá, kvinta, sexta a oktáva. Disonantami jsou všechny ostatní intervaly, které lze nahlédnout v § 5 třetího oddílu. Rozlišení konsonant a disonant a vše ostatní patří k umění skladby.
