Stránka:Gründliche Violinschule (1787).pdf/119

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


Šestý oddíl. O takzvaných triolách.

§ 1 

Triola neboli takzvaný Dreyerl je figura [složená] ze 3 stejných not. Tyto tři noty jsou podle míry svého trvání, pod kterou stojí, považovány za dvě, proto se také musí mezi sebou podělit, aby všechny tři [dohromady] nezabíraly více času, než je třeba k odehrání dvou takových. U každé trioly je tedy jedna nadbytečná nota, se kterou se obě ostatní musejí srovnat takovým způsobem, aby takt nebyl ani v nejmenším změněn.

§ 2 

Nakolik půvabné jsou tyto trioly, když jsou dobře předneseny, natolik ošklivě znějí, když neobdrží správný a rovný přednes. Proti tomu se prohřešují mnozí, a sice i tací, kteří [sice] mají nemalé hudební znalosti, při tom všem ale nejsou schopni odehrát 6 až 8 triol v náležité rovnosti; nýbrž odhudou buď první dvě nebo poslední dvě rychleji, a místo

\relative c'' {\time 2/4 \times 2/3 {c8 d e} \times 2/3 {f g a}}

aby tyto noty správně rovně rozdělili, hrají zcela jiným způsobem a většinou takto:

\relative c''{\time 2/4 c16 d e8 f16 g a8}

nebo:

\relative c''{\time 2/4 c8 d16 e f8 g16 a}

což říká něco úplně jiného a myšlenka skladatele zcela unikne. Tyto noty jsou právě proto označeny číslicí (3), aby byly snadno rozlišitelné od jiných a mohly dostat potřebný, vlastní výraz a žádný jiný.