Šestý oddíl. O takzvaných triolách.
§ 1
Triola neboli takzvaný Dreyerl je figura [složená] ze 3 stejných not. Tyto tři noty jsou podle míry svého trvání, pod kterou stojí, považovány za dvě, proto se také musí mezi sebou podělit, aby všechny tři [dohromady] nezabíraly více času, než je třeba k odehrání dvou takových. U každé trioly je tedy jedna nadbytečná nota, se kterou se obě ostatní musejí srovnat takovým způsobem, aby takt nebyl ani v nejmenším změněn.
§ 2
Nakolik půvabné jsou tyto trioly, když jsou dobře předneseny, natolik ošklivě znějí, když neobdrží správný a rovný přednes. Proti tomu se prohřešují mnozí, a sice i tací, kteří [sice] mají nemalé hudební znalosti, při tom všem ale nejsou schopni odehrát 6 až 8 triol v náležité rovnosti; nýbrž odhudou buď první dvě nebo poslední dvě rychleji, a místo
aby tyto noty správně rovně rozdělili, hrají zcela jiným způsobem a většinou takto:
nebo:
což říká něco úplně jiného a myšlenka skladatele zcela unikne. Tyto noty jsou právě proto označeny číslicí (3), aby byly snadno rozlišitelné od jiných a mohly dostat potřebný, vlastní výraz a žádný jiný.
